TownePlace Suites by Marriott, Red Deer, snídaně, odjezd
Není nad probuzení ve spořádaném hotelu, není nad snídani zdarma ve spořádaném hotelu a není nad spořádané hotely, kde si váží svých zákazníků, byť jim třeba neplatí (rozuměj, bydlí za nějaké body). Marriotty, budete mi chybět...
Kanadský Walmart aneb tohle není Amerika
Ne náhodou jsme i v Kanadě zašli do Walmartu. Ne že bychom neradi objevovali nové, ale pokud nemáte času nazbyt, tak spíše preferujete efektivitu, kterou se snažíte zajistit tím, že chodíte do stejné sítě potravin. To je fajn, protože víte jaké mají potraviny a kde. Což ovšem, zdá se, neplatilo při přechodu americko-kanadských hranic.
Sortiment potravin byl definitivně užší, v regálech více komprimovaný a logičtěji uspořádaný. K tomu všemu však nabízeli buď maxi-balení (ve smyslu váhy či objemu) popř. maloobjemové a mnohokusové balení zároveň, tedy ani v jednom případě nic moc pro nás. :-)
Ovce tlustorohé
Další doposud neviděná zvěř...
Via Ferrata Mount Stelfox/Nordegg
Další ze speciálních kapitol. Obecně se na severoamerickém kontinentu nachází již poměrně slušný počet "via ferrat", kterým tu říkají "iron way", tedy když pominu skutečnost, že ani lidé holdující turistice a sportu v naprosté většině případů netuší, která bije. :-) Takže to by bylo celkem fajn, ovšem pouze za předpokladu, že bychom nebyli v Americe, potažmo Kanadě. Nevím, zda díky potenciálnímu nebezpečí a z toho koukajících případných žalob, je celé toto sportovně-turistické odvětví regulováno a omezeno. Co to v praxi znamená? Asi toliko, že naprostá většina ferrat je soukromých popř. se nachází na soukromých pozemcích a to zase znamená, že se tam sami nepodíváte. Pokud ano, hrozí vám pokuta/vězení za takzvaný trespassing (neoprávněný vstup na cizí pozemek). Další důsledek, na ferratu se dostane pouze s certifikovanými průvodci v podobě "tour". No to bych asi skousl, tedy kdyby to nestálo asi od 2.000Kč do mnohem více tisíc Českých korun. No a v naprosté většině případů si nesmíte vzít ani svoje vybavení, musíte se navléci do toho, která vám poskytnou, do toho, které je údajně kontrolované a v pořádku. Vážně by mě zajímalo, zda mé vybavení, o které se úzkostlivě starám je na tom hůř, než to z "půjčovny"...
Naštěstí se nám podařilo vypátrat možná jedinou volně přístupnou ferratu na kontinentu. Ještě doma jsme nabalili do kufrů naši horolezckou výbavu a natěšeni (především já) na lezení na jiném světadílu vyrazili. Kupodivu nešlo o konkrétní cestu, ale spíše jsem tíhl k poznání vzorců/mentality, která jak jsem doufal nalezne svůj obraz v lanoví na stěně... Bohužel to, na co jsem se těšil přes týden a to, čemu jsme obětovali de facto 70% jednoho odbaveného zavazadla se neuskutečnilo.
Proč? Medvědi. Pozdním úvodem bych ještě rád podotkl, že u naprosté většiny místních ferrat nenajdete v podstatě žádné informace o obtížnosti nebo nedej Bože snad topo... Místo toho vám poskytnou seznam bodů, co je důležité, co si s sebou vzít. Snad vás nepřekvapí, že sportovní kamera pohodlně předstihla třeba jídlo... Ale zpět k naší ferratě na Mount Stelfox. Předchozí věty vás měly uvést do situace. Tato záliba se rozhodně netěší obecnému zájmu a informace o ní jsou kusé, pakliže vůbec nějaké, pro věci nekomerční to platí zvlášť. No ano, prostě vypátrání této volně přístupné ferraty sneslo srovnání s mravenčí detektivní prací. A přesto se povedlo, věděl jsem, kde přibližně v nekonečných lesích zaparkovat a kam se vydat, abychom po půl hodině nalezli stěnu a ocelové lano. A přesně na tom místě, kde jsem měli zanechat vozidlo, byla natažena výstražná páska s nápisy "Do not enter". Možná si umíte představit mé rozčarování, když jsem to spatřil. Asi i pochopíte, že jsem na poměry odvážně (přeci jenom Amerika/Kanada) nedbal zákazu a smutně se šoural na druhý konec parkoviště, kde už z dáli byla vidět nějaká vysvětlující cedule. Až ta mi objasnila situaci, že za všechno mohou ti zpropadení a nenažraní medvědi. Celé území pod horou zkrátka uzavřeli z obavy před možnými nepříjemnými schůzkami místních medvědů a turistů. Aby toho pechu nebylo zrovna málo, při mém návratu k autu jsem si nemohl nepovšimnout rangerovského vozu, který zastavil za naším Hyundaiem. Z něho vystoupila mladá sebevědomá strážkyně, která začala poměrně ostře, jestli jako neumím číst a kam lezu... Naštěstí jsme záhy našli společnou řeč, omluvil jsem se a vysvětlil jsem důvody, proč jsem tam lezl. No trochu kecám, nevysvětloval jsem jí, že jsou asi natvrdlí, když ceduli s vysvětlivkami dají 50m za ohraničené území, kam už není možné vstoupit. Ale co. Dokonce jsem akceptoval její vysvětlení, které bylo jen stínem toho, co jsem si již přečetl. Tedy do chvíle, než mi řekla, že kdybych tam šel s certifikovaným průvodcem bla bla bla (rozuměj za peníze), tak by to snad šlo. Popadl mě amok, ale zase to rychle přešlo. Do háje s touhle komerční zemí, pomyslel jsem si. Opět už s úsměvem sedl do auta a pelášil dál. Terénní vůz s rangerkou nás sledoval ještě dobrých pár mil, skoro jsem měl pocit, že dohlíží na to, abychom se tam nevrátili. Třeba jí bylo podezřelé, jak rychle jsem se vzdal svého cíle (skoro cíle celé cesty). Zkrátka do mě dostatečně neviděla, neměl jsem důvod vystavovat Janičku ani sebe riziku nějakých nepříjemností (ne nemyslím rangery, ale medvědy). No a takhle neslavě tedy skočila naše Kanadská via ferrata...
Medvěd v jezeře
Jak už jsem podotkl v předchozích odstavcích, opouštěli jsem podhradí Mout Stelfox s rangerkou v zádech a tak, když jsem o pár zatáček dál po ohlédnutí uviděl na břehu jezera/řeky obrovské černé zvíře nápadně připomínající medvěda, tak jsem si odpustil prudký manévr, kterého bych se normálně dopustil, abych situaci mohl prověřit a zdokumentovat. Prostě jsem ji nehodlal dát jakýkoliv důvod pro případně nepříjemné otázky apod. I bez toho jsem přesvědčený, že šlo o medvěda číslo čtyři.
Petyo Lake, Petyo Lake Trail
Další nádherné ledovcové jezero a nejškaredější trek celého našeho výletu. Vlastně k tomu není moc co říct, k jezeru si zajeďte, ale nemařte zbytečně čas hledáním podivného nezáživného trailu, který je tak hloupě značený, že nemám slov. Šlendrián! Jediné, co stojí za pozornost, je fotografie slunce, která ukazuje to zvláštní kouřmo, které kazilo výhledy a především fotografie. Vtipné jest, že nešlo o klasickou oblačnost, slunce bylo na obloze stále vidět, ale v kouřmu...
Nejvíc nejbližší setkání s medvědem
Číslo pět žije. :-) S největší pravděpodobností pátý medvěd a blízké setkání třetího druhu, takhle dlouho a z blízka jsme ještě nikdy neměli možnost medvěda pozorovat. Směsice obdivu, strachu a respektu, zkrátka nádhera. No a ještě jedna důležitá poznámka, byť šlo o medvěda černého, který se choval neagresivně, tak mě zcela popudilo chování těch bláznů s fotoaparáty, které si můžete prohlédnout na fotografiích. Sice ho klidně mohli pozorovat a fotit z bezprostřední blízkosti z auta, ale oni si řekli ne... Nevím, zda to považovat za známku odvahy nebo naprosté tuposti. Skoro se nedivím, proč při setkání s medvědy (divokými šelmami) umírají lidé...
Spiral Tunnels
Zřejmě ojedinělá dopravní (železniční) stavba, u které rozhodně stojí zastavit. Moc pěkné a vtipné řešení... Pro pochopení a obdiv s klidem vynechte vyhlídku a věnujte se přistavěnému modelu. :-)
Yoho National Park
Než obecné povídačky, to raději nechme povídat jednotlivé zážitky... Jo, ale Banf se mi líbil více.
Natural Bridge
První zastávka v Yoho National Parku, která i přes fotograficky nevhodné okolnosti za to stála. Síla vody v řekách a vodopádech mě vždy okouzlovala. Tady nám navíc přálo aspoň chvíli štěstí, když se zjevily sluneční paprsky a svítily rovnou do ústí vody mezi skalisky.
Emerald Lake, Emerald Lake Trail
Další z jezer a trailů, které rozhodně za návštěvu stojí. Buď si můžete dopřát nenáročný trail okolo jezera, jako jsem to udělali my a nebo krásnou vodní plochu využít pouze jako výchozí bod pro mnohem delší cesty ke vzdáleným jezerům, horským vrchům popř. chatám. Navíc, v zimě vede okolo jezera běžkařská stopa. ;-)
Hamilton Falls Trail
Zatímco z pěšiny okolo Emerald Lake jsme byli nadšení, tak z neznámých důvodů nás za srdce příliš nechytl výšlap na Hamilton Falls. Nevím, kde byl zakopán pes, cesta lesem byla celkem pěkná a samotný vodopád, kdyby teklo více vody, by také nebyl zlý...
Takakkaw Falls
Přibližně třísetmetrový vodopád, který vypadá už celkem majestátně, měříme-li jeho výšku, byť na světě se sotva vleze do třetí stovky... Líbilo se mi, jak moc roztříštěná voda chladila desítky metrů daleko...
North Saskatchewan River, spánek
V noci jsme se vrátil jen kousek od nelezené via ferraty, abychom se utábořili na nějakém (zdálo se, že free) tábořišti. Noc nebyla lehká, venku panovala celkem zima, měsíc si hověl právě toho dne v úplňku, k čemuž se mu hodila jasná obloha, Janička v noci slyšela, jak nám cosi obchází auto a vůbec...
Není nad probuzení ve spořádaném hotelu, není nad snídani zdarma ve spořádaném hotelu a není nad spořádané hotely, kde si váží svých zákazníků, byť jim třeba neplatí (rozuměj, bydlí za nějaké body). Marriotty, budete mi chybět...
Kanadský Walmart aneb tohle není Amerika
Ne náhodou jsme i v Kanadě zašli do Walmartu. Ne že bychom neradi objevovali nové, ale pokud nemáte času nazbyt, tak spíše preferujete efektivitu, kterou se snažíte zajistit tím, že chodíte do stejné sítě potravin. To je fajn, protože víte jaké mají potraviny a kde. Což ovšem, zdá se, neplatilo při přechodu americko-kanadských hranic.
Sortiment potravin byl definitivně užší, v regálech více komprimovaný a logičtěji uspořádaný. K tomu všemu však nabízeli buď maxi-balení (ve smyslu váhy či objemu) popř. maloobjemové a mnohokusové balení zároveň, tedy ani v jednom případě nic moc pro nás. :-)
Ovce tlustorohé
Další doposud neviděná zvěř...
Via Ferrata Mount Stelfox/Nordegg
Další ze speciálních kapitol. Obecně se na severoamerickém kontinentu nachází již poměrně slušný počet "via ferrat", kterým tu říkají "iron way", tedy když pominu skutečnost, že ani lidé holdující turistice a sportu v naprosté většině případů netuší, která bije. :-) Takže to by bylo celkem fajn, ovšem pouze za předpokladu, že bychom nebyli v Americe, potažmo Kanadě. Nevím, zda díky potenciálnímu nebezpečí a z toho koukajících případných žalob, je celé toto sportovně-turistické odvětví regulováno a omezeno. Co to v praxi znamená? Asi toliko, že naprostá většina ferrat je soukromých popř. se nachází na soukromých pozemcích a to zase znamená, že se tam sami nepodíváte. Pokud ano, hrozí vám pokuta/vězení za takzvaný trespassing (neoprávněný vstup na cizí pozemek). Další důsledek, na ferratu se dostane pouze s certifikovanými průvodci v podobě "tour". No to bych asi skousl, tedy kdyby to nestálo asi od 2.000Kč do mnohem více tisíc Českých korun. No a v naprosté většině případů si nesmíte vzít ani svoje vybavení, musíte se navléci do toho, která vám poskytnou, do toho, které je údajně kontrolované a v pořádku. Vážně by mě zajímalo, zda mé vybavení, o které se úzkostlivě starám je na tom hůř, než to z "půjčovny"...
Naštěstí se nám podařilo vypátrat možná jedinou volně přístupnou ferratu na kontinentu. Ještě doma jsme nabalili do kufrů naši horolezckou výbavu a natěšeni (především já) na lezení na jiném světadílu vyrazili. Kupodivu nešlo o konkrétní cestu, ale spíše jsem tíhl k poznání vzorců/mentality, která jak jsem doufal nalezne svůj obraz v lanoví na stěně... Bohužel to, na co jsem se těšil přes týden a to, čemu jsme obětovali de facto 70% jednoho odbaveného zavazadla se neuskutečnilo.
Proč? Medvědi. Pozdním úvodem bych ještě rád podotkl, že u naprosté většiny místních ferrat nenajdete v podstatě žádné informace o obtížnosti nebo nedej Bože snad topo... Místo toho vám poskytnou seznam bodů, co je důležité, co si s sebou vzít. Snad vás nepřekvapí, že sportovní kamera pohodlně předstihla třeba jídlo... Ale zpět k naší ferratě na Mount Stelfox. Předchozí věty vás měly uvést do situace. Tato záliba se rozhodně netěší obecnému zájmu a informace o ní jsou kusé, pakliže vůbec nějaké, pro věci nekomerční to platí zvlášť. No ano, prostě vypátrání této volně přístupné ferraty sneslo srovnání s mravenčí detektivní prací. A přesto se povedlo, věděl jsem, kde přibližně v nekonečných lesích zaparkovat a kam se vydat, abychom po půl hodině nalezli stěnu a ocelové lano. A přesně na tom místě, kde jsem měli zanechat vozidlo, byla natažena výstražná páska s nápisy "Do not enter". Možná si umíte představit mé rozčarování, když jsem to spatřil. Asi i pochopíte, že jsem na poměry odvážně (přeci jenom Amerika/Kanada) nedbal zákazu a smutně se šoural na druhý konec parkoviště, kde už z dáli byla vidět nějaká vysvětlující cedule. Až ta mi objasnila situaci, že za všechno mohou ti zpropadení a nenažraní medvědi. Celé území pod horou zkrátka uzavřeli z obavy před možnými nepříjemnými schůzkami místních medvědů a turistů. Aby toho pechu nebylo zrovna málo, při mém návratu k autu jsem si nemohl nepovšimnout rangerovského vozu, který zastavil za naším Hyundaiem. Z něho vystoupila mladá sebevědomá strážkyně, která začala poměrně ostře, jestli jako neumím číst a kam lezu... Naštěstí jsme záhy našli společnou řeč, omluvil jsem se a vysvětlil jsem důvody, proč jsem tam lezl. No trochu kecám, nevysvětloval jsem jí, že jsou asi natvrdlí, když ceduli s vysvětlivkami dají 50m za ohraničené území, kam už není možné vstoupit. Ale co. Dokonce jsem akceptoval její vysvětlení, které bylo jen stínem toho, co jsem si již přečetl. Tedy do chvíle, než mi řekla, že kdybych tam šel s certifikovaným průvodcem bla bla bla (rozuměj za peníze), tak by to snad šlo. Popadl mě amok, ale zase to rychle přešlo. Do háje s touhle komerční zemí, pomyslel jsem si. Opět už s úsměvem sedl do auta a pelášil dál. Terénní vůz s rangerkou nás sledoval ještě dobrých pár mil, skoro jsem měl pocit, že dohlíží na to, abychom se tam nevrátili. Třeba jí bylo podezřelé, jak rychle jsem se vzdal svého cíle (skoro cíle celé cesty). Zkrátka do mě dostatečně neviděla, neměl jsem důvod vystavovat Janičku ani sebe riziku nějakých nepříjemností (ne nemyslím rangery, ale medvědy). No a takhle neslavě tedy skočila naše Kanadská via ferrata...
Medvěd v jezeře
Jak už jsem podotkl v předchozích odstavcích, opouštěli jsem podhradí Mout Stelfox s rangerkou v zádech a tak, když jsem o pár zatáček dál po ohlédnutí uviděl na břehu jezera/řeky obrovské černé zvíře nápadně připomínající medvěda, tak jsem si odpustil prudký manévr, kterého bych se normálně dopustil, abych situaci mohl prověřit a zdokumentovat. Prostě jsem ji nehodlal dát jakýkoliv důvod pro případně nepříjemné otázky apod. I bez toho jsem přesvědčený, že šlo o medvěda číslo čtyři.
Petyo Lake, Petyo Lake Trail
Další nádherné ledovcové jezero a nejškaredější trek celého našeho výletu. Vlastně k tomu není moc co říct, k jezeru si zajeďte, ale nemařte zbytečně čas hledáním podivného nezáživného trailu, který je tak hloupě značený, že nemám slov. Šlendrián! Jediné, co stojí za pozornost, je fotografie slunce, která ukazuje to zvláštní kouřmo, které kazilo výhledy a především fotografie. Vtipné jest, že nešlo o klasickou oblačnost, slunce bylo na obloze stále vidět, ale v kouřmu...
Nejvíc nejbližší setkání s medvědem
Číslo pět žije. :-) S největší pravděpodobností pátý medvěd a blízké setkání třetího druhu, takhle dlouho a z blízka jsme ještě nikdy neměli možnost medvěda pozorovat. Směsice obdivu, strachu a respektu, zkrátka nádhera. No a ještě jedna důležitá poznámka, byť šlo o medvěda černého, který se choval neagresivně, tak mě zcela popudilo chování těch bláznů s fotoaparáty, které si můžete prohlédnout na fotografiích. Sice ho klidně mohli pozorovat a fotit z bezprostřední blízkosti z auta, ale oni si řekli ne... Nevím, zda to považovat za známku odvahy nebo naprosté tuposti. Skoro se nedivím, proč při setkání s medvědy (divokými šelmami) umírají lidé...
Spiral Tunnels
Zřejmě ojedinělá dopravní (železniční) stavba, u které rozhodně stojí zastavit. Moc pěkné a vtipné řešení... Pro pochopení a obdiv s klidem vynechte vyhlídku a věnujte se přistavěnému modelu. :-)
Yoho National Park
Než obecné povídačky, to raději nechme povídat jednotlivé zážitky... Jo, ale Banf se mi líbil více.
Natural Bridge
První zastávka v Yoho National Parku, která i přes fotograficky nevhodné okolnosti za to stála. Síla vody v řekách a vodopádech mě vždy okouzlovala. Tady nám navíc přálo aspoň chvíli štěstí, když se zjevily sluneční paprsky a svítily rovnou do ústí vody mezi skalisky.
Emerald Lake, Emerald Lake Trail
Další z jezer a trailů, které rozhodně za návštěvu stojí. Buď si můžete dopřát nenáročný trail okolo jezera, jako jsem to udělali my a nebo krásnou vodní plochu využít pouze jako výchozí bod pro mnohem delší cesty ke vzdáleným jezerům, horským vrchům popř. chatám. Navíc, v zimě vede okolo jezera běžkařská stopa. ;-)
Hamilton Falls Trail
Zatímco z pěšiny okolo Emerald Lake jsme byli nadšení, tak z neznámých důvodů nás za srdce příliš nechytl výšlap na Hamilton Falls. Nevím, kde byl zakopán pes, cesta lesem byla celkem pěkná a samotný vodopád, kdyby teklo více vody, by také nebyl zlý...
Takakkaw Falls
Přibližně třísetmetrový vodopád, který vypadá už celkem majestátně, měříme-li jeho výšku, byť na světě se sotva vleze do třetí stovky... Líbilo se mi, jak moc roztříštěná voda chladila desítky metrů daleko...
North Saskatchewan River, spánek
V noci jsme se vrátil jen kousek od nelezené via ferraty, abychom se utábořili na nějakém (zdálo se, že free) tábořišti. Noc nebyla lehká, venku panovala celkem zima, měsíc si hověl právě toho dne v úplňku, k čemuž se mu hodila jasná obloha, Janička v noci slyšela, jak nám cosi obchází auto a vůbec...
Komentáře
Okomentovat