Redwood National Park
Další z mnoha na parků, na které jsem se těšil jako malé dítě. Když jsem poprvé v roce 2016 zřel ty největší stromy světa (čeleď sekvojovců), které mě naprosto okouzlily, ne náhodou jsem dostal chuť spatřit i ty nejvyšší, jejich blízké příbuzné (čeleď sekvojí). Je pravdou, že ten úplně nej (Hyperion) není tak proslulý, jako např. General Sherman, a to protože k němu nevede oficiální trail. Ani publikované souřadnice nejsou "posvěcené", takže jde jen o spekulace. Na důvod, proč jsou tyto informace oficiálně tajeny, jsem se ptal i ve visitor centeru. Rangerka mi podala vysvětlení, že Coastal Redwood má příliš mělký kořenový systém, který by značně trpěl návštěvou zástupu lidí, stejně tak, že by mnozí zvědavci loupali kůru stromu, aby si ze světového šampiona odnesli něco domů... Vysvětlení dává smysl, tedy do okamžiku, než si uvědomíte, že ani sekvojovci na tom nebudou jinak a zatím stojí... No, čert to vem, asi pro mě nebylo důležité vidět úplně ten nejvyšší. Navíc pokud už stojíte pod 110m vysokým stromem, tak nevím jak vy, ale já asi stěží dokážu rozlišit rozdíl šesti metrů... :-)
Během celého dne jsme spatřili stovky nepopsatelně úctyhodných stromů, které vás znova a znova ohromují. Je to obtížně popsatelné, ale věřte mi, že pokud máte aspoň malinko rádi lesy, je na čase začít plánovat návštěvu Californie. Považuji za jeden z nejkrásnějších lesních zážitků v mém životě vstoupit brzy ráno do sekvojového lesa. Ráno, kdy existuje ještě poměrně značná pravděpodobnost, že nenarazíte na jiné lidi (tedy aspoň v Redwood NP) a kdy si můžete užít posvátného klidu a vychutnat neskutečné mikroklima. Ráno vám nebude zima a jakmile vyleze slunce, nebude vám teplo... A vůbec slunce proniká do sekvojových lesů zvláštním způsobem, Petr M. přišel na to správné přirovnání. Slunce vstupuje do těchto lesů podobně jako do hlavní lodi gotické katedrály, podobnost ne náhodná díky vertikálnímu charakteru (vysoký kmen a patra větví tvoří až vysoko "společnou" klenbu). Jde o nezapomenutelné chvíle...
No a co jsme viděli a prošli? Peterson Memorial Trail, Simpson-Reed Grove Trail, Stout Grove Trail, South Fork Trail, Prairie Creek Trail, Foothill Trail, Loop Trail, Cathedral Tree Trail... Vesměs jde o upravené široké chodníky mezi neskutečnými velikány bez jakéhokoliv převýšení. Taktéž je možné hromadu zajímavého spatřit při jízdě autem, např. se lze bez větších obtíží (pokud jedete v teréňáku) dostat na pobřeží Pacifiku a vyděšeně sledovat cedule upozorňující na zemětřesení, tsunami, podmořské proudy, zákazy koupaní a kdo ví co ještě...
Crescent City
Někdy okolo poledne jsem se vynořili na odlesněném kousku země, přímo u oceánu a tak jsme podobni bezdomovcům usedli na lavičku, vytáhli hromadu walmartích pytlíků se zbytky stravy a začali hodovat. To však nemohlo uniknout pozornosti zvědavých racků a veverek, které měli dost drzosti nám pomalu skákat po nohách. Ale nic nedostaly... Za prvé se nemá krmit zvěř a za druhé byly tlustější než-li já...
Další z mnoha na parků, na které jsem se těšil jako malé dítě. Když jsem poprvé v roce 2016 zřel ty největší stromy světa (čeleď sekvojovců), které mě naprosto okouzlily, ne náhodou jsem dostal chuť spatřit i ty nejvyšší, jejich blízké příbuzné (čeleď sekvojí). Je pravdou, že ten úplně nej (Hyperion) není tak proslulý, jako např. General Sherman, a to protože k němu nevede oficiální trail. Ani publikované souřadnice nejsou "posvěcené", takže jde jen o spekulace. Na důvod, proč jsou tyto informace oficiálně tajeny, jsem se ptal i ve visitor centeru. Rangerka mi podala vysvětlení, že Coastal Redwood má příliš mělký kořenový systém, který by značně trpěl návštěvou zástupu lidí, stejně tak, že by mnozí zvědavci loupali kůru stromu, aby si ze světového šampiona odnesli něco domů... Vysvětlení dává smysl, tedy do okamžiku, než si uvědomíte, že ani sekvojovci na tom nebudou jinak a zatím stojí... No, čert to vem, asi pro mě nebylo důležité vidět úplně ten nejvyšší. Navíc pokud už stojíte pod 110m vysokým stromem, tak nevím jak vy, ale já asi stěží dokážu rozlišit rozdíl šesti metrů... :-)
Během celého dne jsme spatřili stovky nepopsatelně úctyhodných stromů, které vás znova a znova ohromují. Je to obtížně popsatelné, ale věřte mi, že pokud máte aspoň malinko rádi lesy, je na čase začít plánovat návštěvu Californie. Považuji za jeden z nejkrásnějších lesních zážitků v mém životě vstoupit brzy ráno do sekvojového lesa. Ráno, kdy existuje ještě poměrně značná pravděpodobnost, že nenarazíte na jiné lidi (tedy aspoň v Redwood NP) a kdy si můžete užít posvátného klidu a vychutnat neskutečné mikroklima. Ráno vám nebude zima a jakmile vyleze slunce, nebude vám teplo... A vůbec slunce proniká do sekvojových lesů zvláštním způsobem, Petr M. přišel na to správné přirovnání. Slunce vstupuje do těchto lesů podobně jako do hlavní lodi gotické katedrály, podobnost ne náhodná díky vertikálnímu charakteru (vysoký kmen a patra větví tvoří až vysoko "společnou" klenbu). Jde o nezapomenutelné chvíle...
No a co jsme viděli a prošli? Peterson Memorial Trail, Simpson-Reed Grove Trail, Stout Grove Trail, South Fork Trail, Prairie Creek Trail, Foothill Trail, Loop Trail, Cathedral Tree Trail... Vesměs jde o upravené široké chodníky mezi neskutečnými velikány bez jakéhokoliv převýšení. Taktéž je možné hromadu zajímavého spatřit při jízdě autem, např. se lze bez větších obtíží (pokud jedete v teréňáku) dostat na pobřeží Pacifiku a vyděšeně sledovat cedule upozorňující na zemětřesení, tsunami, podmořské proudy, zákazy koupaní a kdo ví co ještě...
Crescent City
Někdy okolo poledne jsem se vynořili na odlesněném kousku země, přímo u oceánu a tak jsme podobni bezdomovcům usedli na lavičku, vytáhli hromadu walmartích pytlíků se zbytky stravy a začali hodovat. To však nemohlo uniknout pozornosti zvědavých racků a veverek, které měli dost drzosti nám pomalu skákat po nohách. Ale nic nedostaly... Za prvé se nemá krmit zvěř a za druhé byly tlustější než-li já...
Trinidad
Po obědě v Crescent City jsme se vrátili do hlubokých lesů a vydrželi tam až téměř do setmění. Spánek jsem si pro tentokráte naplánovali před malým městečkem Trinidad, jehož jméno mi evokovalo spoustu roztodivných věcí (ale to nechám vaší představivosti).
Každopádně čirou náhodou vedly naše kroky na pláž, kde jsme byli svědky romantické až kýčovitého západu slunce. Přes chladno, které vtrhlo do těchto končin díky jasné obloze a zmizení slunce, jsem pobíhal po písečný pláži bosý a užíval si posledních záblesků, než se den sklonil před nocí...
Večer jsem se ještě projeli do sousedního města Eureka a pak se už celkem pozdě vrátili na dálniční odpočívadlo před Trinidadem, kde nás čekal náš pojízdný hotel Hyundai Inn. :-)
Každopádně čirou náhodou vedly naše kroky na pláž, kde jsme byli svědky romantické až kýčovitého západu slunce. Přes chladno, které vtrhlo do těchto končin díky jasné obloze a zmizení slunce, jsem pobíhal po písečný pláži bosý a užíval si posledních záblesků, než se den sklonil před nocí...
Večer jsem se ještě projeli do sousedního města Eureka a pak se už celkem pozdě vrátili na dálniční odpočívadlo před Trinidadem, kde nás čekal náš pojízdný hotel Hyundai Inn. :-)
Komentáře
Okomentovat