Amsterdam
Do Amserdamu jsme doletěli za poměrně dramatických okolností. Jestli jsem v minulé kapitole zmiňoval, že let do Evropy nestál za zmínku, tak jsem očividně kecal. Nad Amstrem panovala mlha a ostrý nárazový vítr. Už dost mě překvapily kružnice, které letadlo při sestupu na letiště provádělo a to raději nemluvě o fázi přistání, kdy někdo "šlápl na plyn", za což se letadlo odměnilo krásným zrychlením, které mě přišpendlilo do sedačky a my šli na přistání za pár minut znovu. Úplně si mi vybavila kapitola z knihy "Vím, že máš duši" od Jeremy Clarksona o Boeingu 747. V ní popisu, jak je to úchvatný stroj a jak by už za žádnou cenu nevlezl do pilotní kabiny, po té, co viděl, jak obtížné je pilotovat tohoto mamuta... Trochu ve mě trnulo a bylo mi velice zle od žaludku. Ale dobrá věc se podařila a my úspěšně a celí přistáli.
A vzhůru do města. Janička mi byla ochotná dělat průvodkyni po jí známém městě, i když foukalo čím dál tím víc a přeháňky přicházely zcela nahodile a vždy udeřily se slušnou razancí. První věc, na kterou jsem narazil, co mi vadila, je, jak tu mají předraženou hromadnou dopravu a že je nemožné v asi deseti automatech zakoupit jízdenku s hotovostí v ruce. To jde až po vystání dlouhé fronty u přepážky s živou obsluhou. No a také mi vadilo, za co chtějí v tom automatu příplatky, jednorázový lístek a příplatek za "vytištění/papír", pokud nemáte nějakou elektronickou kartu, činil 0,50EURa. No a pak ten bordel na nástupišti, zpožděná přímá linka letiště-centrum, místo poskytnutí rozumných informací na informačních cedulí tu najali tři osoby, které posouvaly davy turistů po nástupišti na správné místo...
Za to samotná cesta vlakem byl zážitek. Když opomenu, že jsme v tom davu na letištním nástupišti neoznačili lístek, protože nám jedna z těch tří osob sdělila, že to jde ve vlaku, kde to nešlo (BTW teď nevím zda jde o skutečnost, nebo zda jsem si to vymyslel jako výmluvu pro revizora). Každopádně do reality nás uvedla jedna z cestujících, která na rozdíl od mladého borce, kterého jsem oslovil, rozuměla mé Angličtině. Ta nám sdělila, že jsme udělali špatně, ale že to neva, že se to toleruje, tedy za předpokladu, že se odsuneme z první třídy do druhé :-) To jsme učinili a doufali, že krom téměř 20EUR za dva lístky nezaplatíme i mastnou pokutu za neoznačení těchto lístků. Ale zpět už k jízdě. Ono to jelo rychle a bylo to naprosto tiché, neskutečná krása, tímhle bych u nás klidně cestoval... No a také ty výhledy na kanály, záhony, upravený veřejný prostor, golfová hřiště, bytovky, všechno se mi líbilo.
Předzvěst pádu? Sotva jsme však vystoupili z vlaku na hlaváku, začali se mi pod nohy plést lidi, nejspíše místní... No a tak to šlo celou dobu a stále bylo hůř a hůř. Ne, pro tentokrát za to nemohlo deštivé počasí, ale místní na kolech a skútrech. Jako chodec jsem se tu vážně necítil ani za mák dobře. Ti lidi jsou neskuteční, jezdí na příšerných plečkách a ještě navíc se nevěnují řízení, běžně telefonují za jízdy a neřídí, běžně vás ohrožují na každém druhé kroku. Když se k tomu navíc přidali borci na skútrech, tak můj pohár klidu přetekl... Trochu jsem se uklidnil až svačinou v Lidlu, BTW dají se tam nepřekvapivě koupit skvělé sýry... Ale pak to začalo nanovo, lidem co šli špatně, v mém pruhu jsem uhýbal a stejně do mě vráželi. Odevšad bylo cítit trávu a z každé druhé výlohy na mě koukaly kýče nenacházející srovnání snad ani ve Státech. A pak Red Light District, naštěstí jen ve dne, to je hnus velebnosti. No vidíte, takhle to dopadlo. Nepochopení motáků vedlo k tomu, že místo toho, abych se rozplýval nad brankami pro troleje, obdivoval se nádherným vodním kanálům, historickým budovám na malém půdorysu vykloněným do jakékoliv strany, tak si tu stěžuji. No asi to zkrátka chce buď kolo nebo se zhulit. :-)
Let Amsterdam - Berlín
Na to obří letiště (dle mých měřítek) jsme se vrátili na poslední chvíli, abychom vzápětí zjistili, že jsem spěchali zbytečně. Náš let byl odsunut o hodinu, pak o další a pak ještě o čtvrt. Důvod? Bouřkové počasí nad letištěm. No nemohu si pomoci, vypadalo to jako krutá výmluva, během těch čtyř hodin, co jsme seděli na letišti a koukali z okna, odletělo za slunečného počasí snad sto letadel, včetně těch, které nesly značku KLM. Ale abych jim nekřivdil, nevím zda létaly i koridorem na Německo...
A pak let, hodinka letu, během které dostanete svačinu, krása a co že jsme snad ani vzdáleně neletěli kolem bouřkových mraků...
Problém nastal až při přistání aneb největší turbulence, které jsem v letadle zažil, už už jsem sahal po sáčku na zvracení, přistání navíc bylo kvůli velkém provozu přerušeno a my ho tak znovu opakovali. No a aby toho nebylo málo, tak při přistání foukal tak silný vítr, že piloti s letadle dosedali hodně mimo osu a to mi také nedělalo dobře. Naštěstí to zase dobře dopadlo... Juchůůů, už skoro doma.
Cesta autem Berlín - Brno
No to skoro, to byl velký omyl. Zpoždění jak kráva. Spěšně na autobus a pak rychle pěšky pro auto. Právě se stmívalo, něco okolo půl osmé a já procházel čtvrtí, kterou jsem viděl jen v den odletu ve 4:00, kdy tam nikdo nebyl. Teďka jsem s hrůzou zjistil, že to vypadá na berlínský Bronx. Po ulici se pohybovala hodně divná individua, k tomu křičící děti a jejich matky a opodál v hloučku stojící kovbojové, tedy Turci v černých kožených bundách a špičatých lakýrkách. Jejich nízké krky zdobily zlaté řetězy a já měl celkem strach. Metl jsem jak Metelka. Teď už i s obavou, zda na parkovišti najdu auto celé, pakliže vůbec :-)
Sláva, pod tunou listí celé a nepoškozené. Taková sláva, že jsem ho málem sám vzápětí poškodil. Ve spěchu se mi kousla v tunelu navigace, což se nestává, takže jsem trochu zpomalil a v tom se na mě z vedlejšího tubusu řítilo několik potrhlých Němců, řídili jako hovada, jako bych byl doma. :-) Ale i to dobře dopadlo, navigace se chytla a já za pár minut nakládal Janičku na letišti, ale ještě jsme nejeli domů...
Lidl v Německu :-) Kola, párky, bonbony, pečivo, sýry a čokolády. To vše jsem se nakoupili pro jednu cestu. No co, nedivte se, 600km a na hodinkách 20:30. Bez Janičky bychom to nikdy nedali, protože jsem vytuhnul asi po hodině jízdy. A tak se náš návrat uskutečnil následujícího dne o půl třetí ráno...
Do Amserdamu jsme doletěli za poměrně dramatických okolností. Jestli jsem v minulé kapitole zmiňoval, že let do Evropy nestál za zmínku, tak jsem očividně kecal. Nad Amstrem panovala mlha a ostrý nárazový vítr. Už dost mě překvapily kružnice, které letadlo při sestupu na letiště provádělo a to raději nemluvě o fázi přistání, kdy někdo "šlápl na plyn", za což se letadlo odměnilo krásným zrychlením, které mě přišpendlilo do sedačky a my šli na přistání za pár minut znovu. Úplně si mi vybavila kapitola z knihy "Vím, že máš duši" od Jeremy Clarksona o Boeingu 747. V ní popisu, jak je to úchvatný stroj a jak by už za žádnou cenu nevlezl do pilotní kabiny, po té, co viděl, jak obtížné je pilotovat tohoto mamuta... Trochu ve mě trnulo a bylo mi velice zle od žaludku. Ale dobrá věc se podařila a my úspěšně a celí přistáli.
A vzhůru do města. Janička mi byla ochotná dělat průvodkyni po jí známém městě, i když foukalo čím dál tím víc a přeháňky přicházely zcela nahodile a vždy udeřily se slušnou razancí. První věc, na kterou jsem narazil, co mi vadila, je, jak tu mají předraženou hromadnou dopravu a že je nemožné v asi deseti automatech zakoupit jízdenku s hotovostí v ruce. To jde až po vystání dlouhé fronty u přepážky s živou obsluhou. No a také mi vadilo, za co chtějí v tom automatu příplatky, jednorázový lístek a příplatek za "vytištění/papír", pokud nemáte nějakou elektronickou kartu, činil 0,50EURa. No a pak ten bordel na nástupišti, zpožděná přímá linka letiště-centrum, místo poskytnutí rozumných informací na informačních cedulí tu najali tři osoby, které posouvaly davy turistů po nástupišti na správné místo...
Za to samotná cesta vlakem byl zážitek. Když opomenu, že jsme v tom davu na letištním nástupišti neoznačili lístek, protože nám jedna z těch tří osob sdělila, že to jde ve vlaku, kde to nešlo (BTW teď nevím zda jde o skutečnost, nebo zda jsem si to vymyslel jako výmluvu pro revizora). Každopádně do reality nás uvedla jedna z cestujících, která na rozdíl od mladého borce, kterého jsem oslovil, rozuměla mé Angličtině. Ta nám sdělila, že jsme udělali špatně, ale že to neva, že se to toleruje, tedy za předpokladu, že se odsuneme z první třídy do druhé :-) To jsme učinili a doufali, že krom téměř 20EUR za dva lístky nezaplatíme i mastnou pokutu za neoznačení těchto lístků. Ale zpět už k jízdě. Ono to jelo rychle a bylo to naprosto tiché, neskutečná krása, tímhle bych u nás klidně cestoval... No a také ty výhledy na kanály, záhony, upravený veřejný prostor, golfová hřiště, bytovky, všechno se mi líbilo.
Předzvěst pádu? Sotva jsme však vystoupili z vlaku na hlaváku, začali se mi pod nohy plést lidi, nejspíše místní... No a tak to šlo celou dobu a stále bylo hůř a hůř. Ne, pro tentokrát za to nemohlo deštivé počasí, ale místní na kolech a skútrech. Jako chodec jsem se tu vážně necítil ani za mák dobře. Ti lidi jsou neskuteční, jezdí na příšerných plečkách a ještě navíc se nevěnují řízení, běžně telefonují za jízdy a neřídí, běžně vás ohrožují na každém druhé kroku. Když se k tomu navíc přidali borci na skútrech, tak můj pohár klidu přetekl... Trochu jsem se uklidnil až svačinou v Lidlu, BTW dají se tam nepřekvapivě koupit skvělé sýry... Ale pak to začalo nanovo, lidem co šli špatně, v mém pruhu jsem uhýbal a stejně do mě vráželi. Odevšad bylo cítit trávu a z každé druhé výlohy na mě koukaly kýče nenacházející srovnání snad ani ve Státech. A pak Red Light District, naštěstí jen ve dne, to je hnus velebnosti. No vidíte, takhle to dopadlo. Nepochopení motáků vedlo k tomu, že místo toho, abych se rozplýval nad brankami pro troleje, obdivoval se nádherným vodním kanálům, historickým budovám na malém půdorysu vykloněným do jakékoliv strany, tak si tu stěžuji. No asi to zkrátka chce buď kolo nebo se zhulit. :-)
Let Amsterdam - Berlín
Na to obří letiště (dle mých měřítek) jsme se vrátili na poslední chvíli, abychom vzápětí zjistili, že jsem spěchali zbytečně. Náš let byl odsunut o hodinu, pak o další a pak ještě o čtvrt. Důvod? Bouřkové počasí nad letištěm. No nemohu si pomoci, vypadalo to jako krutá výmluva, během těch čtyř hodin, co jsme seděli na letišti a koukali z okna, odletělo za slunečného počasí snad sto letadel, včetně těch, které nesly značku KLM. Ale abych jim nekřivdil, nevím zda létaly i koridorem na Německo...
A pak let, hodinka letu, během které dostanete svačinu, krása a co že jsme snad ani vzdáleně neletěli kolem bouřkových mraků...
Problém nastal až při přistání aneb největší turbulence, které jsem v letadle zažil, už už jsem sahal po sáčku na zvracení, přistání navíc bylo kvůli velkém provozu přerušeno a my ho tak znovu opakovali. No a aby toho nebylo málo, tak při přistání foukal tak silný vítr, že piloti s letadle dosedali hodně mimo osu a to mi také nedělalo dobře. Naštěstí to zase dobře dopadlo... Juchůůů, už skoro doma.
Cesta autem Berlín - Brno
No to skoro, to byl velký omyl. Zpoždění jak kráva. Spěšně na autobus a pak rychle pěšky pro auto. Právě se stmívalo, něco okolo půl osmé a já procházel čtvrtí, kterou jsem viděl jen v den odletu ve 4:00, kdy tam nikdo nebyl. Teďka jsem s hrůzou zjistil, že to vypadá na berlínský Bronx. Po ulici se pohybovala hodně divná individua, k tomu křičící děti a jejich matky a opodál v hloučku stojící kovbojové, tedy Turci v černých kožených bundách a špičatých lakýrkách. Jejich nízké krky zdobily zlaté řetězy a já měl celkem strach. Metl jsem jak Metelka. Teď už i s obavou, zda na parkovišti najdu auto celé, pakliže vůbec :-)
Sláva, pod tunou listí celé a nepoškozené. Taková sláva, že jsem ho málem sám vzápětí poškodil. Ve spěchu se mi kousla v tunelu navigace, což se nestává, takže jsem trochu zpomalil a v tom se na mě z vedlejšího tubusu řítilo několik potrhlých Němců, řídili jako hovada, jako bych byl doma. :-) Ale i to dobře dopadlo, navigace se chytla a já za pár minut nakládal Janičku na letišti, ale ještě jsme nejeli domů...
Lidl v Německu :-) Kola, párky, bonbony, pečivo, sýry a čokolády. To vše jsem se nakoupili pro jednu cestu. No co, nedivte se, 600km a na hodinkách 20:30. Bez Janičky bychom to nikdy nedali, protože jsem vytuhnul asi po hodině jízdy. A tak se náš návrat uskutečnil následujícího dne o půl třetí ráno...
Komentáře
Okomentovat