Cesta skrze Kalifornii
3:30, čas kdy jsem se zimou roztřesený probudil na dálničním odpočívadle Gold Run. Čím to? Místo do spacáku jsem vlezl jen do bavlněné spacákové vložky a ne, vážně mi v noci nestačila. Přeci jenom šlo naměřit nadmořskou výšku 7.200ft (téměř 2.200mnm)... Probudil jsem Janičku, která se ochotně přesunula na sedadlo spolujezdce a noční tmou jsem vyrazil dál novým zážitkům.
Cesta utíkala celkem rychle, po projetí lesních kopcovitých terénů jsme se dostali na rozlehlé pláně, kde nebylo nic zajímavého k vidění, jen nepěkná "pouštní" města a dálnice, po které jsem mohli mazat 80mph (téměř našich 130km/h).
Snídaně
Na snídani jsem zastavili na dalším dálničním odpočívadle, které bych nezmiňoval nebýt dvou zajímavostí. Za prvé bylo vybaveno mnoha grily, až nás zamrzelo, že nemáme dřevěné uhlí ani co grilovat. A druhak jsem byl na toaletě svědkem události, která mě skoro až pobavila. Ve dveřích se objevil malý muž s turbanem, vlezl s mobilem u ucha do kadibudky, odkud se nadále ozývaly "podivné" zvuky mísené s jeho telefonátem... aneb jiný kraj, jiný (ne)mrav. :-)
Utah
Okolo desáté jsem překročili hranici státu Utah a musím říct, že se mi tam moc nelíbilo. Vyprahlé pouštní území s ještě divnějšími městy, jednotlivé kusy dobytku schovávající se za jednotlivými keři, dust devils prohánějící se po vyprahlé krajině, nepatřičná cedule "Beverly Hills", do nekonečna táhnoucí se železnice...
Bonneville Salt Flats International Speedway
Už zase lížu zem, stejně jako loni v Badwater Basin jsem neodolal volání divočiny a jal se lízat solné podloží, abych si ověřil na vlastní jazyk, že jde skutečně o solné pláně. No, jde... Místo, kde padají rychlostní světové rekordy jak motocyklů, tak aut bylo nepřekvapivě jedním z těch, které jsme nemohli minout, zvlášť, když leželo přímo na naší cestě za poznáním národních parků. Ve skutečnosti nic záživného, nic z čeho byste si sedli na zadek, prostě bílá rovina lemovaná horským masivem :-) Fajn aspoň bylo, že právě probíhaly jakési závody motocyklů a tak i z dáli šlo slyšet burácení jejich motorů a hrabání zadního kola při každém přeřazení. Trochu znepokojující mi však přišel několik kilometrů vzdálený dým, doufám, že nikdo neuhořel...
Možná že mi zajímavější přišly solné pláně z dáli, kdy krystaly soli připomínaly sníh na povrchu zamrzlých jezer, vskutku nevídaně přesvědčivá iluze. No a jistě bych neměl opomenout ani teplý vzduch tetelící nad vyprahlou zemí, který nám poskytoval platformu pro dokonalý odraz, no prostě taková fata morgana, zkrátka jako byste se dívali na odraz horských masivů na hladině jezera, jen se lehce vznášel ve vzduchu a nešlo o jezero, nýbrž o teplý vzduch....
Salt Lake City
Po druhé odpolední jsme dorazili do Salt Lake City, jehož centrum s přehledem získává titul nejčistší a nejupravenější město, které jsem ve Státech viděl... Svůj podíl na tom jistě nesou i mormoni, jejichž památky stály v našem zorném poli a kteří toto město založili. A právě ty (církevní stavby) za vidění jistě stojí stejně jako setkání s lidmi tohoto vyznání. Jejich úslužnost lze považovat za nevšední. Možná překvapí i velké množství "děvčat" v roli průvodců. Co na tom překvapí? Jejich nízký věk a celosvětový původ, chci říct, že se sjíždí z celého světa a zde slouží jako průvodkyně. Podobně tak mě udivilo, že naprostá většina mužů, které jsme ve městě potkali, měla oblečenou bílou košili, kravatu a společenské kalhoty. Pravda, ve srovnání s nimi, jsme vypadali dosti nepatřičně.
Krom jiného se nám podařilo dostat na první skutečný výšlap. Shodou okolností a náhod jsme se vypravili do výšin za budovou kapitolu a dostali jsme se na Ensign Peak, který hraje nemalou roli v mormonské historii, tak trochu vzdáleně a nepřesně si ho představme jako mormonský Říp. Doporučení hodné místo s nadmořskou výškou 1651mnm vám totiž přinese parádní výhled na město, Velké Solné jezero a celé okolí.
Ogden
Město, ze kterého jsme příliš neviděli, tedy krom nepříliš vábných okrajových částí, železnice a v dáli se rýsujícího baseballového hřiště. Nás sem přitáhlo nocování v hotelu Courtyard by Marriott, které bylo k naší potěše opět zdarma. :-) A jaká krása to byla, bazén, vířivka a hlavně postel...
3:30, čas kdy jsem se zimou roztřesený probudil na dálničním odpočívadle Gold Run. Čím to? Místo do spacáku jsem vlezl jen do bavlněné spacákové vložky a ne, vážně mi v noci nestačila. Přeci jenom šlo naměřit nadmořskou výšku 7.200ft (téměř 2.200mnm)... Probudil jsem Janičku, která se ochotně přesunula na sedadlo spolujezdce a noční tmou jsem vyrazil dál novým zážitkům.
Cesta utíkala celkem rychle, po projetí lesních kopcovitých terénů jsme se dostali na rozlehlé pláně, kde nebylo nic zajímavého k vidění, jen nepěkná "pouštní" města a dálnice, po které jsem mohli mazat 80mph (téměř našich 130km/h).
Snídaně
Na snídani jsem zastavili na dalším dálničním odpočívadle, které bych nezmiňoval nebýt dvou zajímavostí. Za prvé bylo vybaveno mnoha grily, až nás zamrzelo, že nemáme dřevěné uhlí ani co grilovat. A druhak jsem byl na toaletě svědkem události, která mě skoro až pobavila. Ve dveřích se objevil malý muž s turbanem, vlezl s mobilem u ucha do kadibudky, odkud se nadále ozývaly "podivné" zvuky mísené s jeho telefonátem... aneb jiný kraj, jiný (ne)mrav. :-)
Utah
Okolo desáté jsem překročili hranici státu Utah a musím říct, že se mi tam moc nelíbilo. Vyprahlé pouštní území s ještě divnějšími městy, jednotlivé kusy dobytku schovávající se za jednotlivými keři, dust devils prohánějící se po vyprahlé krajině, nepatřičná cedule "Beverly Hills", do nekonečna táhnoucí se železnice...
Bonneville Salt Flats International Speedway
Už zase lížu zem, stejně jako loni v Badwater Basin jsem neodolal volání divočiny a jal se lízat solné podloží, abych si ověřil na vlastní jazyk, že jde skutečně o solné pláně. No, jde... Místo, kde padají rychlostní světové rekordy jak motocyklů, tak aut bylo nepřekvapivě jedním z těch, které jsme nemohli minout, zvlášť, když leželo přímo na naší cestě za poznáním národních parků. Ve skutečnosti nic záživného, nic z čeho byste si sedli na zadek, prostě bílá rovina lemovaná horským masivem :-) Fajn aspoň bylo, že právě probíhaly jakési závody motocyklů a tak i z dáli šlo slyšet burácení jejich motorů a hrabání zadního kola při každém přeřazení. Trochu znepokojující mi však přišel několik kilometrů vzdálený dým, doufám, že nikdo neuhořel...
Možná že mi zajímavější přišly solné pláně z dáli, kdy krystaly soli připomínaly sníh na povrchu zamrzlých jezer, vskutku nevídaně přesvědčivá iluze. No a jistě bych neměl opomenout ani teplý vzduch tetelící nad vyprahlou zemí, který nám poskytoval platformu pro dokonalý odraz, no prostě taková fata morgana, zkrátka jako byste se dívali na odraz horských masivů na hladině jezera, jen se lehce vznášel ve vzduchu a nešlo o jezero, nýbrž o teplý vzduch....
Salt Lake City
Po druhé odpolední jsme dorazili do Salt Lake City, jehož centrum s přehledem získává titul nejčistší a nejupravenější město, které jsem ve Státech viděl... Svůj podíl na tom jistě nesou i mormoni, jejichž památky stály v našem zorném poli a kteří toto město založili. A právě ty (církevní stavby) za vidění jistě stojí stejně jako setkání s lidmi tohoto vyznání. Jejich úslužnost lze považovat za nevšední. Možná překvapí i velké množství "děvčat" v roli průvodců. Co na tom překvapí? Jejich nízký věk a celosvětový původ, chci říct, že se sjíždí z celého světa a zde slouží jako průvodkyně. Podobně tak mě udivilo, že naprostá většina mužů, které jsme ve městě potkali, měla oblečenou bílou košili, kravatu a společenské kalhoty. Pravda, ve srovnání s nimi, jsme vypadali dosti nepatřičně.
Krom jiného se nám podařilo dostat na první skutečný výšlap. Shodou okolností a náhod jsme se vypravili do výšin za budovou kapitolu a dostali jsme se na Ensign Peak, který hraje nemalou roli v mormonské historii, tak trochu vzdáleně a nepřesně si ho představme jako mormonský Říp. Doporučení hodné místo s nadmořskou výškou 1651mnm vám totiž přinese parádní výhled na město, Velké Solné jezero a celé okolí.
Ogden
Město, ze kterého jsme příliš neviděli, tedy krom nepříliš vábných okrajových částí, železnice a v dáli se rýsujícího baseballového hřiště. Nás sem přitáhlo nocování v hotelu Courtyard by Marriott, které bylo k naší potěše opět zdarma. :-) A jaká krása to byla, bazén, vířivka a hlavně postel...
Komentáře
Okomentovat