Ogden
Dopolední probuzení v Marriottu bylo vážně příjemné, co si budeme nalhávat, sprcha a postel po třech dnech na cestách přišli vhod. Pravdou také zůstává, že jakýkoliv odpočinek v hotelu ve výsledku znamenal kratší den, dlouhý spánek následovaný snídaní (Marriott v Ogdenu byl jedinou výjimkou a ještě v negativním smyslu slova, bez snídaně a přeci jsme vyjeli pozdě).
Hill Aerospace Museum
I přestože jsme nevyjeli zrovna včas, neodpustil jsem si návštěvu Hill Aerospace Museum, které náleží pod Hill Air Force Base, kterou najdete jen pár mil jižně od Ogdenu. Do muzea mě nalákalo několik záležitostí, zejména bezplatný vstup :-) Druhak šlo o exponáty, které zde můžete spatřit, bohužel Lockheed F-117A Nighthawk jsem neviděl, protože tento exponát se zde vůbec nenacházel (při letmém pohledu na Aircraft Layout jsem zaměnil F117 za zde přítomnou F111), stejně tak jsem neviděl Boeing B52 (ta tu sice být měla, ale nebyla), na stranu druhou zde stále můžete nalézt více než 90 exponátů, které jsou neméně zajímavé, např. jsem se těšil na několikrát viděný Lockheed SR-71 Blackbird, nikdy neviděný nadzvukový strategický bombardér Rockwell B-1 Lancer a mnohé další. Po National Air and Space Museum ve Washingtonu (součást Smithsonian Institution) šlo o největší letecké muzeum, které jsem spatřil a i přes minimální časový prostor, který jsem si pro návštěvu vyhradil, šlo o báječný zážitek. BTW průvodce vám budou dělat samí staříci, díky znalostem buď naprostí celoživotní nadšenci a nebo bývalí piloti...
Benzín a benzínky
Kapitola sama pro sebe. Možná bych ji nezmiňoval, kdybych si při tankování na severu Ogdenu pěkně nenabil. Ne, že bych neuměl počítat, ne že bych nevěděl, že výrobci automobilů nedoporučují dočerpávat palivo po té, co se vám tankování automaticky zastaví a ne že bych netušil, že lít palivo po autě a po zemi není zrovna ideální ukázka ekologického ani ekonomického chování. A přesto jsem tak učinil.
Pro ty co netuší, benzínky ve Státech (i Kanadě) fungují v režimu prepaid (předplacení). Strčíte do stojanu bankovní kartu a řeknete za kolik načerpáte. Co se vám do nádrže nevejde, to se vám na kartu vrátí. Bohužel některé české bankovní karty si s americkou elektronikou nerozumí. Pak vám nezbude, než s kartou skočit do útrob čerpací stanice, kde vám obsluha prostřednictvím pokladního terminálu nabije kredit na příslušném stojanu (fajn, že tu s kartou problémy nebývají). Tak tohle jsem tušil, ale nevěděl jsem, zda to zafunguje i v případě hotovosti, zvlášť když účtenku mnozí dávají jen na vyžádání...
A tak jsem se za každou cenu snažil dostat do nádrže zbývající $3 ;-) No ano, 3,785l... Zkrátka poprvé, co jsem viděl hladinu benzínu v hrdle palivové nádrže automobilu, poprvé, co jsem viděl stékat benzín po autě až na zem a tvořit kalužinu... no a zbylých 99 centů jsem stejně šel řešit dovnitř... Jo, kdo by to byl řekl, že s hotovostí to funguje stejně jako s kartou? :-) Tak snad pro příště...
A ještě jedna důležitá informace. Nedejte na barvu tankovací pistole. Zelená a černá nejsou tím za co se vydávají. No a hlavně záleží na státě a řetězci čerpacích stanic... Jednou je černá benzín a zelená diesel, jednou naleznete žlutou a černou atd. Variací je nespočet a vy zkrátka nedejte na barvu.
Velké Solné jezero
Kdo by nezatoužil vykoupat se ve vodě provokující úžasnou hypersalinitou? Bohužel, abyste se rozumně dostali k vodě (a třeba měli možnost ze sebe i tu skvělou sůl smýt) bylo by vhodné využít míst k tomu vyhrazených. Bohužel za vstup do Willard Bay State Park, který nabízí klasické pláže na břehu jezera se platí. No a vzhledem k času vyhrazenému na tuto ztřeštěnost, jsme se rozhodli přijít o tento ne zcela všední zážitek.
Cesta do Grand Tetonu
Na začátku to i v Idaho vypadalo podobně jako Utahu, prostě vyprahlá země a nic z čeho by se vám zastavilo srdce. Ale postupem času začalo přibývat umělého zavlažování, zvláštní, tráva snad slouží primárně jako pastviny pro dobytek. Dále se tu a tam objevilo pole s kukuřicí či obilím a také žně. Až za Idaho Falls narazíte na jehličnaté lesy a také řeky, kupř. Snake River, jehož kaňon jsme obdivovali z jednoho dálničního odpočívadla na silnici č. 26.
Grand Teton
Takový aperitiv než dojde na hlavní chod, Yellwstone... Nádherné místo, de facto placka v nadmořské výšce nad 2.000mnm, kterou po celé délce 50km lemuje na západě horský masiv s nejvyšším vrcholem, nepřekvapivě, Grand Teton vypínajícím se do výše 4.199mnm.
Zastávka první, visitor center, aneb není nad aktuální informace z parku... Shodou náhod se náš příjezd shodoval s počátkem přednášky o bezpečnosti ve vztahu k divoké zvěři, no a o to jsme se nemohli ochudit. Poznali jsme rozdíl mezi ochlupením medvěda černého a grizzlyho a od té doby naše putování provázel strach ze setkání s medvědy ;-)
Hidden Falls
Překrásný trek kopírující Jenny lake. Skály, kameny, stromy, lesy, pěšinky, výhledy na jezero a daleko do krajiny... Bohužel jsme hulákali jak na lese, takže chyběl klid. A proč? Protože nás vyděsili rangerové, to bylo samé: "Make a human noise!" No a my dělali. Odměnou za to bylo nesetkání se s medvědem a na konci cesty krásné vodopády. Nešlo si i nevšimnout planě rostoucích keřů připomínajících maliny a černý rybíz (ten jsem planý ještě neviděl). Raději jsme to neokusovali, ale rozhodně to ve mě zanechalo silný dojem ;-) Vzhledem ke strachu z divočiny a případného setmění jsme poměrně slušně metli, a tak nakonec vyzbyl čas i na trochu hygieny. Ne že by Jenny lake nebylo ledové jak prase (nebo spíše jako medvěd), ale té průzračné vodě nešlo odolat. Krása!
Signal Mountain Summit Road
Šero a chybějící odvaha nám odepřeli příležitost vydat se na další trek, takže šup do auta a vzhůru užít posledních výhledů na téměř celý park z proslulého výhlediště na Signal Mountain, kam se dá nepřekvapivě dorazit autem po Signal Mountain Summit Road. Ty rozhledy vážně píšou. Jen pozor na zvěř, těsně před autem nám tu vzduchem prosvištěl jelen wapiti (americky Elk), který patří mezi největší zástupce čeledi jelenovitých na celém světě.
Jackson a spánek
Už za tmy jsme vyjeli z parku zpět směrem na jih do prvního velkého města, Jackson, kde jsme se rozhodli uložit ke spánku. Ze dvou vytipovaných parkovišť (u nemocnice a u kostela) nedopadlo ani jedno, přestože auto dopadlo luxusně na čumák, když jsem kvůli únavě přehlédl schod výšky vysokého obrubníku a neohroženě ho sjel... Krom rány jak z děla se nic nestalo, ale my stále neměli kde spát. I parkoviště pod sjezdovkami se zdála být nevhodná, třeba už jen kvůli zákazové značce omezující parkování přes noc. Nakonec jsme se usídlili na parkovišti hotelu pod jednou ze sjezdovek a já měl pocit, jako bychom byli v Itálii. Celé extra turistické městečko, hotel, svah, noční život, vše mi napovídalo: "Nejsi v USA, spíš v Itálii." :-)
Dopolední probuzení v Marriottu bylo vážně příjemné, co si budeme nalhávat, sprcha a postel po třech dnech na cestách přišli vhod. Pravdou také zůstává, že jakýkoliv odpočinek v hotelu ve výsledku znamenal kratší den, dlouhý spánek následovaný snídaní (Marriott v Ogdenu byl jedinou výjimkou a ještě v negativním smyslu slova, bez snídaně a přeci jsme vyjeli pozdě).
Hill Aerospace Museum
I přestože jsme nevyjeli zrovna včas, neodpustil jsem si návštěvu Hill Aerospace Museum, které náleží pod Hill Air Force Base, kterou najdete jen pár mil jižně od Ogdenu. Do muzea mě nalákalo několik záležitostí, zejména bezplatný vstup :-) Druhak šlo o exponáty, které zde můžete spatřit, bohužel Lockheed F-117A Nighthawk jsem neviděl, protože tento exponát se zde vůbec nenacházel (při letmém pohledu na Aircraft Layout jsem zaměnil F117 za zde přítomnou F111), stejně tak jsem neviděl Boeing B52 (ta tu sice být měla, ale nebyla), na stranu druhou zde stále můžete nalézt více než 90 exponátů, které jsou neméně zajímavé, např. jsem se těšil na několikrát viděný Lockheed SR-71 Blackbird, nikdy neviděný nadzvukový strategický bombardér Rockwell B-1 Lancer a mnohé další. Po National Air and Space Museum ve Washingtonu (součást Smithsonian Institution) šlo o největší letecké muzeum, které jsem spatřil a i přes minimální časový prostor, který jsem si pro návštěvu vyhradil, šlo o báječný zážitek. BTW průvodce vám budou dělat samí staříci, díky znalostem buď naprostí celoživotní nadšenci a nebo bývalí piloti...
Benzín a benzínky
Kapitola sama pro sebe. Možná bych ji nezmiňoval, kdybych si při tankování na severu Ogdenu pěkně nenabil. Ne, že bych neuměl počítat, ne že bych nevěděl, že výrobci automobilů nedoporučují dočerpávat palivo po té, co se vám tankování automaticky zastaví a ne že bych netušil, že lít palivo po autě a po zemi není zrovna ideální ukázka ekologického ani ekonomického chování. A přesto jsem tak učinil.
Pro ty co netuší, benzínky ve Státech (i Kanadě) fungují v režimu prepaid (předplacení). Strčíte do stojanu bankovní kartu a řeknete za kolik načerpáte. Co se vám do nádrže nevejde, to se vám na kartu vrátí. Bohužel některé české bankovní karty si s americkou elektronikou nerozumí. Pak vám nezbude, než s kartou skočit do útrob čerpací stanice, kde vám obsluha prostřednictvím pokladního terminálu nabije kredit na příslušném stojanu (fajn, že tu s kartou problémy nebývají). Tak tohle jsem tušil, ale nevěděl jsem, zda to zafunguje i v případě hotovosti, zvlášť když účtenku mnozí dávají jen na vyžádání...
A tak jsem se za každou cenu snažil dostat do nádrže zbývající $3 ;-) No ano, 3,785l... Zkrátka poprvé, co jsem viděl hladinu benzínu v hrdle palivové nádrže automobilu, poprvé, co jsem viděl stékat benzín po autě až na zem a tvořit kalužinu... no a zbylých 99 centů jsem stejně šel řešit dovnitř... Jo, kdo by to byl řekl, že s hotovostí to funguje stejně jako s kartou? :-) Tak snad pro příště...
A ještě jedna důležitá informace. Nedejte na barvu tankovací pistole. Zelená a černá nejsou tím za co se vydávají. No a hlavně záleží na státě a řetězci čerpacích stanic... Jednou je černá benzín a zelená diesel, jednou naleznete žlutou a černou atd. Variací je nespočet a vy zkrátka nedejte na barvu.
Velké Solné jezero
Kdo by nezatoužil vykoupat se ve vodě provokující úžasnou hypersalinitou? Bohužel, abyste se rozumně dostali k vodě (a třeba měli možnost ze sebe i tu skvělou sůl smýt) bylo by vhodné využít míst k tomu vyhrazených. Bohužel za vstup do Willard Bay State Park, který nabízí klasické pláže na břehu jezera se platí. No a vzhledem k času vyhrazenému na tuto ztřeštěnost, jsme se rozhodli přijít o tento ne zcela všední zážitek.
Cesta do Grand Tetonu
Na začátku to i v Idaho vypadalo podobně jako Utahu, prostě vyprahlá země a nic z čeho by se vám zastavilo srdce. Ale postupem času začalo přibývat umělého zavlažování, zvláštní, tráva snad slouží primárně jako pastviny pro dobytek. Dále se tu a tam objevilo pole s kukuřicí či obilím a také žně. Až za Idaho Falls narazíte na jehličnaté lesy a také řeky, kupř. Snake River, jehož kaňon jsme obdivovali z jednoho dálničního odpočívadla na silnici č. 26.
Grand Teton
Takový aperitiv než dojde na hlavní chod, Yellwstone... Nádherné místo, de facto placka v nadmořské výšce nad 2.000mnm, kterou po celé délce 50km lemuje na západě horský masiv s nejvyšším vrcholem, nepřekvapivě, Grand Teton vypínajícím se do výše 4.199mnm.
Zastávka první, visitor center, aneb není nad aktuální informace z parku... Shodou náhod se náš příjezd shodoval s počátkem přednášky o bezpečnosti ve vztahu k divoké zvěři, no a o to jsme se nemohli ochudit. Poznali jsme rozdíl mezi ochlupením medvěda černého a grizzlyho a od té doby naše putování provázel strach ze setkání s medvědy ;-)
Hidden Falls
Překrásný trek kopírující Jenny lake. Skály, kameny, stromy, lesy, pěšinky, výhledy na jezero a daleko do krajiny... Bohužel jsme hulákali jak na lese, takže chyběl klid. A proč? Protože nás vyděsili rangerové, to bylo samé: "Make a human noise!" No a my dělali. Odměnou za to bylo nesetkání se s medvědem a na konci cesty krásné vodopády. Nešlo si i nevšimnout planě rostoucích keřů připomínajících maliny a černý rybíz (ten jsem planý ještě neviděl). Raději jsme to neokusovali, ale rozhodně to ve mě zanechalo silný dojem ;-) Vzhledem ke strachu z divočiny a případného setmění jsme poměrně slušně metli, a tak nakonec vyzbyl čas i na trochu hygieny. Ne že by Jenny lake nebylo ledové jak prase (nebo spíše jako medvěd), ale té průzračné vodě nešlo odolat. Krása!
Signal Mountain Summit Road
Šero a chybějící odvaha nám odepřeli příležitost vydat se na další trek, takže šup do auta a vzhůru užít posledních výhledů na téměř celý park z proslulého výhlediště na Signal Mountain, kam se dá nepřekvapivě dorazit autem po Signal Mountain Summit Road. Ty rozhledy vážně píšou. Jen pozor na zvěř, těsně před autem nám tu vzduchem prosvištěl jelen wapiti (americky Elk), který patří mezi největší zástupce čeledi jelenovitých na celém světě.
Jackson a spánek
Už za tmy jsme vyjeli z parku zpět směrem na jih do prvního velkého města, Jackson, kde jsme se rozhodli uložit ke spánku. Ze dvou vytipovaných parkovišť (u nemocnice a u kostela) nedopadlo ani jedno, přestože auto dopadlo luxusně na čumák, když jsem kvůli únavě přehlédl schod výšky vysokého obrubníku a neohroženě ho sjel... Krom rány jak z děla se nic nestalo, ale my stále neměli kde spát. I parkoviště pod sjezdovkami se zdála být nevhodná, třeba už jen kvůli zákazové značce omezující parkování přes noc. Nakonec jsme se usídlili na parkovišti hotelu pod jednou ze sjezdovek a já měl pocit, jako bychom byli v Itálii. Celé extra turistické městečko, hotel, svah, noční život, vše mi napovídalo: "Nejsi v USA, spíš v Itálii." :-)
Komentáře
Okomentovat