Firehole Lake Drive
Proč si ráno nezopakovat povedenou večerní objížďku přes Firehole Lake Drive, tajně jsem doufal v medvěda, což se mi sice nevyplnilo, ale bizoni byli, elkové a nebo sobi byli. A co může být krásnější než ranní vyjížďka za rozbřesku, tento zvyk mě vážně bavil, proplétat se vyhřátým autem mezi kupkami ranní mlhy a prvními slunečními paprsky protnutou párou unikající všude vůkol. Někde dál po silnici, když jsem zastavili u jedné z četných řek, se nám naskytl další nevšední pohled, pohled na brodící srnu, ach ta příroda...
Firehole Canyon Drive s ranní ledovou koupelí
Není nad občasné návraty, těch se nám pár přihodilo i v Yellowstonu. Většinou za to mohly nějaké "one-way scenic drive", a výše zmíněná je dobrým případem. Těch pár mil navíc za to rozhodně stálo. Divoce protloukající tok řeky Firehole spěchal četnými peřejemi a vodopády skalnatým kaňonem, kol kterého se rozprostírala širo-širá zelená čapka jehličnatého porostu. Shodou okolností jsme narazili na jedno z několika málo známých a vhodných míst pro koupání, kterých v celém parku naleznete toliko, že prsty na jedné ruce nešikovného dřevorubce s počítáním problémy mít nebudou. Konec konců si přečtěte odpověď z FAQ (https://www.nps.gov/yell/faqs.htm):
Ne náhodou jsme postupem času v průběhu tří dní vyzkoušeli vše o čem se pánové z parku zmiňují. Ale zpět k swimming area ve Firehole Canyonu. Paráda či děs? Těžko říct, osvěžující (rozuměj ledová, že byste umrzli) voda mě krásně probudila... No a s tou ledovostí kecám, malý kousek řeky vyhrazený pro koupání jaksi logicky postrádá silný proud, jde o takovou zátočinu, kde vodu dokázalo znatelně prohřívat i ranní slunce, takže ve skutečnosti to bylo více než přijatelné. Zase jsem se cítil jako člověk, umytý po ránu!
Norris Geyser Basin
Další jezírka a prameny, které se mi vážně líbily. Takové pitoreskní se mi to pozdávalo, prsty v tom má namočené i horizont s pořádnými kopci. Prostě nádhera a škoda, že z fotografií není patrná drobná mlha držící se v blízkosti lesa...
Sheepeater Cliff
Po únavném přesunu autem, kdy se mi pomalu začaly zavírat oči, nadešel čas pro brzký oběd. A tak jsme si rozložili své walmartí nákupy na připravených stolech určených právě pro tyto příležitosti a se zájmem sledovali okolí. Kaloricky i jinak, a to není překvapivé, patřila naše krmě mezi nejchudší. Všichni si, s těmi svými přenosnými lednicemi plnými různého žrádla, dopřávali doslova žranice. Na stranu druhou bych neměnil. Spojené Státy a běžná strava, téma, která by vydalo na několik knih... Závěr ve zkratce praví, není o co stát. Naštěstí součástí našeho výhledu nebyli jen přejídající se turisté, ale i Sheepeaterův útes. Krásná skála sopečného původu tvořená sloupcovým čedičem je údajně (Wikipedia to říká) učebnicovým příkladem čedičového toku s dobře viditelnými spoji a pravidelnými šestibokými sloupci... No přišlo mi to trochu jako cizí řeč, nicméně, když se podíváte na fotografii, tak výsledky jsou běžným pozorováním ověřitelné a dle mého soudu sedí :-) Pokud vás geologické okénko nezaujalo, tak to třeba učiní název útesu odvozený od kmene východních Shoshonů, známých jako Tukuaduka (jedlíci ovcí) :-) V závěsu dalších asi čtyř lidí jsme se nakonec odhodlali vyrazit na krátkou (snad ani ne jeden kilometr dlouhou) procházku k útesu vykukujícímu v záhybu řeky, která, zdá se, velice dobře slouží rybářům pro jejich kratochvíle.
Bunsen Peak Trail
Aniž se stihla snížit aktivita trávicího ústrojí, naše auto bylo odstaveno na prašném parkovišti u silnice a my extrémně spěchali za dvojicí, která právě vyrazila na trek. Důvodem nebylo nic jiného než naše poseroutství, zkrátka jsme odmítli nadále pokračovat v potenciální kampani "nakrm svého grizzlyho" ...sám sebou. Prostě jsme si řekli, že nebudeme putovat po lesích ve skupině čítající méně než 3 osoby. Potíž byla trochu v tom, že jsme zmíněnou dvojici (manželé/partneři okolo 40-50let) nemohli dohnat. Nakonec se však dobrá věc podařila a my tak mohli procvičovat anglickou konverzaci. Což se dělá vcelku jednoduše, poněvadž Američané jsou milí, zvídaví a komunikativní. Tím pádem náš zatím nejkrásnější trail získal i rozměr didaktický. No a čím že si zasloužil právě tento výlet odznáček toho prozatím nej? Kopec! Zkrátka se šlo do kopce, pravda ne příliš vysokého, tedy s ohledem na kontext (parkoviště leželo 2.200mnm), jinak bych asi stěží takhle mluvil o 2.599m vysokém Bunsen Peaku. :-) No, ale to nebylo všechno, zároveň mě dostalo střídání popř. ubývání lesů svázané s nadmořskou výškou, střídání lesů a luk, no a jistě ne v poslední řadě parádní výhledy do okolí... Zkrátka doporučení hodná zábava, jen pozor na grizlly zem...
Mammoth Hot Springs Terraces
Další "must see". No tak, přátelé, podívejme se na to. V první řadě došlo na auto kolečko okolo a až následně bylo využito služeb našeho pohybového aparátu. Jak je zřejmě typické pro většinu významných záležitostí, musí se tam nacházet spousta lidí. V tomto konkrétním případě (možná to platí pro celý SZ Yellowstonu) hustě převládalo společenství Indů, připadal jsem si skoro jako v Indii (ne, v té jsem vážně nebyl). No špatné to nebylo, ale mým tělem již nějakou chvíli rezonovala únava, proplétání se mezi davy selfie-maniakálních Indů mi také radost nepřinášelo, slunce se po obloze přehouplo natolik že nám svítilo do očí, takže ve výsledku jsem zvlášť nadšený nebyl, na stranu druhou bych terasy rozhodně nezatracoval, protože jejich velikost je vážně zarážející.
Mammoth
Městečko/vesnice/osada, kdo ví, jak tomu říkat. Ale na tom nesejde, šlo o místo, kde jsem doplnili zásoby, jak jídla, tak benzínu. Zároveň jsme využili pohostinnosti nově zrenovovaného visitor centera, Albright Visitor Center. Radost nám udělalo dvojnásobnou, za prvé tu bylo k dispozici luxusní minimuzeum zvěře a za druhé Wi-Fi :-) No a aby bonusů nebylo málo, tak se nám dostalo příležitosti pozorovat z blízka divoce-ochočené Elky, jak s parohy, tak bez.
Albright Visitor Center, muzeum
No comment!
Proč si ráno nezopakovat povedenou večerní objížďku přes Firehole Lake Drive, tajně jsem doufal v medvěda, což se mi sice nevyplnilo, ale bizoni byli, elkové a nebo sobi byli. A co může být krásnější než ranní vyjížďka za rozbřesku, tento zvyk mě vážně bavil, proplétat se vyhřátým autem mezi kupkami ranní mlhy a prvními slunečními paprsky protnutou párou unikající všude vůkol. Někde dál po silnici, když jsem zastavili u jedné z četných řek, se nám naskytl další nevšední pohled, pohled na brodící srnu, ach ta příroda...
Firehole Canyon Drive s ranní ledovou koupelí
Není nad občasné návraty, těch se nám pár přihodilo i v Yellowstonu. Většinou za to mohly nějaké "one-way scenic drive", a výše zmíněná je dobrým případem. Těch pár mil navíc za to rozhodně stálo. Divoce protloukající tok řeky Firehole spěchal četnými peřejemi a vodopády skalnatým kaňonem, kol kterého se rozprostírala širo-širá zelená čapka jehličnatého porostu. Shodou okolností jsme narazili na jedno z několika málo známých a vhodných míst pro koupání, kterých v celém parku naleznete toliko, že prsty na jedné ruce nešikovného dřevorubce s počítáním problémy mít nebudou. Konec konců si přečtěte odpověď z FAQ (https://www.nps.gov/yell/faqs.htm):
Can we swim in rivers and lakes?
Swimming is not recommended because most lakes and streams are dangerously cold. Firehole Canyon, near Madison Junction, has a swimming area popular in summer. Soaking in thermal features is illegal. The area known as the Boiling River, north of Mammoth Hot Springs, allows soaking in the Gardner River near thermal outflow, but not in the feature itself. Soaking is allowed during daylight hours only and at your own risk.
Ne náhodou jsme postupem času v průběhu tří dní vyzkoušeli vše o čem se pánové z parku zmiňují. Ale zpět k swimming area ve Firehole Canyonu. Paráda či děs? Těžko říct, osvěžující (rozuměj ledová, že byste umrzli) voda mě krásně probudila... No a s tou ledovostí kecám, malý kousek řeky vyhrazený pro koupání jaksi logicky postrádá silný proud, jde o takovou zátočinu, kde vodu dokázalo znatelně prohřívat i ranní slunce, takže ve skutečnosti to bylo více než přijatelné. Zase jsem se cítil jako člověk, umytý po ránu!
Norris Geyser Basin
Další jezírka a prameny, které se mi vážně líbily. Takové pitoreskní se mi to pozdávalo, prsty v tom má namočené i horizont s pořádnými kopci. Prostě nádhera a škoda, že z fotografií není patrná drobná mlha držící se v blízkosti lesa...
Sheepeater Cliff
Po únavném přesunu autem, kdy se mi pomalu začaly zavírat oči, nadešel čas pro brzký oběd. A tak jsme si rozložili své walmartí nákupy na připravených stolech určených právě pro tyto příležitosti a se zájmem sledovali okolí. Kaloricky i jinak, a to není překvapivé, patřila naše krmě mezi nejchudší. Všichni si, s těmi svými přenosnými lednicemi plnými různého žrádla, dopřávali doslova žranice. Na stranu druhou bych neměnil. Spojené Státy a běžná strava, téma, která by vydalo na několik knih... Závěr ve zkratce praví, není o co stát. Naštěstí součástí našeho výhledu nebyli jen přejídající se turisté, ale i Sheepeaterův útes. Krásná skála sopečného původu tvořená sloupcovým čedičem je údajně (Wikipedia to říká) učebnicovým příkladem čedičového toku s dobře viditelnými spoji a pravidelnými šestibokými sloupci... No přišlo mi to trochu jako cizí řeč, nicméně, když se podíváte na fotografii, tak výsledky jsou běžným pozorováním ověřitelné a dle mého soudu sedí :-) Pokud vás geologické okénko nezaujalo, tak to třeba učiní název útesu odvozený od kmene východních Shoshonů, známých jako Tukuaduka (jedlíci ovcí) :-) V závěsu dalších asi čtyř lidí jsme se nakonec odhodlali vyrazit na krátkou (snad ani ne jeden kilometr dlouhou) procházku k útesu vykukujícímu v záhybu řeky, která, zdá se, velice dobře slouží rybářům pro jejich kratochvíle.
Bunsen Peak Trail
Aniž se stihla snížit aktivita trávicího ústrojí, naše auto bylo odstaveno na prašném parkovišti u silnice a my extrémně spěchali za dvojicí, která právě vyrazila na trek. Důvodem nebylo nic jiného než naše poseroutství, zkrátka jsme odmítli nadále pokračovat v potenciální kampani "nakrm svého grizzlyho" ...sám sebou. Prostě jsme si řekli, že nebudeme putovat po lesích ve skupině čítající méně než 3 osoby. Potíž byla trochu v tom, že jsme zmíněnou dvojici (manželé/partneři okolo 40-50let) nemohli dohnat. Nakonec se však dobrá věc podařila a my tak mohli procvičovat anglickou konverzaci. Což se dělá vcelku jednoduše, poněvadž Američané jsou milí, zvídaví a komunikativní. Tím pádem náš zatím nejkrásnější trail získal i rozměr didaktický. No a čím že si zasloužil právě tento výlet odznáček toho prozatím nej? Kopec! Zkrátka se šlo do kopce, pravda ne příliš vysokého, tedy s ohledem na kontext (parkoviště leželo 2.200mnm), jinak bych asi stěží takhle mluvil o 2.599m vysokém Bunsen Peaku. :-) No, ale to nebylo všechno, zároveň mě dostalo střídání popř. ubývání lesů svázané s nadmořskou výškou, střídání lesů a luk, no a jistě ne v poslední řadě parádní výhledy do okolí... Zkrátka doporučení hodná zábava, jen pozor na grizlly zem...
Mammoth Hot Springs Terraces
Další "must see". No tak, přátelé, podívejme se na to. V první řadě došlo na auto kolečko okolo a až následně bylo využito služeb našeho pohybového aparátu. Jak je zřejmě typické pro většinu významných záležitostí, musí se tam nacházet spousta lidí. V tomto konkrétním případě (možná to platí pro celý SZ Yellowstonu) hustě převládalo společenství Indů, připadal jsem si skoro jako v Indii (ne, v té jsem vážně nebyl). No špatné to nebylo, ale mým tělem již nějakou chvíli rezonovala únava, proplétání se mezi davy selfie-maniakálních Indů mi také radost nepřinášelo, slunce se po obloze přehouplo natolik že nám svítilo do očí, takže ve výsledku jsem zvlášť nadšený nebyl, na stranu druhou bych terasy rozhodně nezatracoval, protože jejich velikost je vážně zarážející.
Mammoth
Městečko/vesnice/osada, kdo ví, jak tomu říkat. Ale na tom nesejde, šlo o místo, kde jsem doplnili zásoby, jak jídla, tak benzínu. Zároveň jsme využili pohostinnosti nově zrenovovaného visitor centera, Albright Visitor Center. Radost nám udělalo dvojnásobnou, za prvé tu bylo k dispozici luxusní minimuzeum zvěře a za druhé Wi-Fi :-) No a aby bonusů nebylo málo, tak se nám dostalo příležitosti pozorovat z blízka divoce-ochočené Elky, jak s parohy, tak bez.
Albright Visitor Center, muzeum
No comment!
Boiling River
Těsně před setměním jsme dostali od místních rangerů tip na koupačku. Boiling River lehce zdivočelá zledovatělá řeka, do které se vlévají horké prameny. Co z toho vzniká? Vlažná voda? Teplá voda? Houby. Mísení totiž není zdaleka dokonalé, takže sedíte po krk poměrně silném proudu a chvíli vás mrazí a chvíli vzdycháte, když vás upalují zaživa. No a přestože to mělo k dokonalosti poměrně hodně daleko, tak přesto to bylo báječné. Vlastně jde o jediný oficiálně přístupný zdroj teplé vody, kde se můžete koupat a kde nečíhá 100% riziko smrti uvařením (denaturací lidských bílkovin, no fuj...)
Mammoth, spánek
No jo, my víme, že je na území národních parků zakázáno spát mimo místa vyhrazená, rozuměj kempy, hotely apod. Jenže najděte si pozdě odpoledne v Yellowstonu volné místo v kempu, když jsou často rezervovaná dopředu měsíce a ty, které podstupují ad hoc registraci zmizí často krátce po poledni daného dne. A tak jsem se rozhodli pro další hotelové parkoviště. Bohužel toto mělo několik zásadních vad, leželo u hlavní silnice, leželo poblíž místa, kde se večer pásli Elkové, které se snažili všemožně z ležení vyhnat rangerové a hlavně leželo poblíž restaurace, kde celou noc hodovali Indové a mnozí se pak v nočních hodinách ubírali ke svým vozům, kde dlouho postávali a nakonec za značného hluku odjížděli. No a ráno, ráno to nebyl déšť, ale zavlažovací systém na nedalekém trávníku, to co nám zkrápělo auto a nenechávalo nás spát klepáním na nebeskou (hyundaiskou) bránu.
Komentáře
Okomentovat