Lake Louise předkrm
Canadas Best Value Inn Calgary, snídaně
Okolo sedmé ranní nás budí déšť bubnující na střechu našeho pokoje a přesto venku neprší, aha, tak to byla sprcha ve vedlejším pokoji ;-)
O půl hodiny později máme sbaleno a chvátáme na snídani. Tak to jsem, dámy a pánové, nejedl, jako to nic... Nejen že byla jídelna ve stavu dosti neuspokojivém, ale hlavně v ní skoro nic nebylo a nefungovalo. Jednoruký recepční nás poslal ke všem čertům, co že on má společného s tím, že tam nemají ani toustový chléb, ať si prý stěžujeme managerovi, aneb celosvětově používaná výmluva, já nic, za všechno může manager.
No a také tu nebyla k dispozici voda (automat nefungoval a vodovodní kohoutek nikde nebyl), rychlovarná konvice byla prázdná, náplň do waflovače byla prázdná, mléko chybělo, plastové lžičky nebyly k nalezení atd.
Zkrátka nejvíce nejlepší snídaně za poslední roky, no aspoň nepřibereme, že... Takže jméno motelu si zapamatujte, vážně vám ho NEDOPORUČUJI!
Calgary, cesta do Banfu
Přeci jenom jsme ráno viděli z Calgary o trochu více než večer, ale i tak se můj pocit nezměnil. Měl jsem velkou radost, když se nám cestou do Banfu podařilo aspoň z dálnice spatřit další olympijská sportoviště do sbírky. Konkrétně jsem mohli chvíli zkoumat skokanské můstky, bobovou dráhu a nejspíše ski park.
Velkoměsto jsme opustili po deváté a okolo půl jedenácté nás vítala brána Banff National Park. Cesta byla celkem záživná, protože se co nevidět (po té, co jsem opustili prérii a zemi balíků) začaly rýsovat a růst horské masivy, jen škoda, že nám nepřálo slunce (rozuměj svítilo ze špatné strany), takže fotografie by za moc nestály, tudíž se s vámi nemáme o moc co dělit.
Canmore
To si takhle frčíme skrze národní park a na jedné ceduli se skví slovo Canmore a já si tak říkám, to jsem už někdy slyšel. Poslední dobou příliš nesleduji ani svěťáky v klasickém lyžování a ani v biatlonu, přesto jsem se nemohl zbavit pocitu, že mi je to povědomé, takže jsme tam sjeli a zakrátko stanuli na místech, kde se v roce 2016 uskutečnil jeden ze závodů biatlonového svěťáku...
A že bylo co závidět, mapy ukazovaly neskutečné množství běžkařských tratí, čistý vzduch byl cítit na míle daleko, oslňující lesy s neskutečným horským masivem na pozadí mě vábily... Okolo prolétávající biatlonisti na kolečkových lyžích mě nabádali, abych skočil do půjčovny a přidal se k nim... No nádhera. K tomu si připočtěte velice milé městečko pod areálem a můžete se cítit jako v ráji. Sem bych se rád vypravil v zimě!
Nevidění medvědi
...aspoň ne toho dne :-) Každopádně takhle nějak to vypadalo s různými omezeními, o kterých se ještě budu zmiňovat.
Banf
Překrásný národní park, který nabízí tak mnoho a času bylo tak málo, spektakulární výhledy vás provázejí celý den...
Lake Louise, Lake Agnes Trail, Lake Louise Highline Trail, Plain of Six Glacieres Trail
Vybrat si v Banfu Lake Louise byla jasná volba, byť bylo stejně zřejmé, že potkáme hromadu lidí. To už mimo jiné signalizovaly dopravní informace na dálnici skrze park. Ne nadarmo radily aby návštěvníci odložili auta na dalekém parkovišti a jeli Shuttle Busem. My neposlechli... Takže jsme vjeli až na zaplněné parkoviště pod jezerem, kde nás přitroublí (vážně to organizačně nezvládali) mávači vykázali, ať se zase vrátíme na dálnici. Naštěstí se nám podařilo nadrzo dostat na jedno z parkovišť asi kilometr pod jezerem, sláva!
Trochu mě vyděsilo kanadské značení a mapy, byly bohužel příliš podobné těm americkým, rozuměj, žádná sláva. Abyste chápali, pěšky jsme vystoupali na to přeplněné hlavní parkoviště u jezera Lake Louise, kde trčela obrovská mapa s vyznačenými traily všech možných typů, nicméně v ní nešlo najít název toho nejznámějšího, který se vyskytoval i na našem TODO listu, Plain of Six Glacieres Trail. A tak jsme se pustili mezi divou zvěř, pod obrovský nechutný hotel postavený přímo na hrázi překrásného ledovcového jezera. Tam se nám naštěstí podařilo najít stánek s rangery, kteří nám dobře poradili a navíc darovali mapku. Světe div se, názvy trailů, tedy jazyk, kterým hovoří většina světových průvodců, se náhle v malé mapě zjevily... Kdo tohle pochopí?
Na Plain of Six Glacieres Trail jsme se těšili, ale milióny lidí na hrázi jezera, po které byl natažen náš trail nás od cesty hrubo odrazovaly. Ve výsledku došlo na rychlou shodu, tudy nepůjdeme, musíme jinudy. Jestliže náš původní trail končí ve známé čajovně, tak z malé mapy se dalo vyčíst, že není jedinou, že se můžeme podívat k čajovně bližší, vidět navíc asi dvě jezera, nějaký ten vodopád apod. Takže jsme to namixovaly asi takto, začali jsme na Lake Agnes Trailu, pokračovali přes Lake Louise Highline Trail a cestu uzavřeli návratem přes Plain of Six Glacieres Trail. Krásných 18km, s údajnými 1.800 nastoupanými metry (moc té GPSce nevěřím) padlo za 4:30.
No a čím že si vás trek má/může získat? Věru nevím, čím začít nejdříve. Samotné Lake Louise je dostatečným důvodem pro návštěvu, jeho blankytné vody působí jednoduše magicky. BTW pokud nezkomolím vysvětlení, tak věřte, že kouzelná barva ledovcových jezer je dána drobným prachem z ledovců, který dle velikosti odráží konkrétní vlnové délky... Kdo by to byl řekl, že jde vlastně o špinavou vodu, že? :-) Jenže Lake Louise není jezerem jediným, na cestě jsme potkali nepřekvapivě Lake Agnes a Mirror Lake, možná ne tak přitažlivé, ale stejně bych je nevynechal. Ale nejen jezery je živ člověk, zde se můžete posilnit čajovými deriváty, no vlastně jsem to jinde ve světě neviděl (což je neklamnou známkou toho, jak málo jsem toho viděl :-)), ale tu v horách naleznete dvě čajovny, zvláštní a sympatické. No a pokud by vám to stále bylo málo, dostane se do výšky nad 2.000mnm, budete procházet nádhernými lesy, uvidíte ledovce, skály a hory, sem tam se vám do cesty připlete vodopád a vůbec, co vám budu povídat, hurá do Kanady...
Trochu specifická situace nastává v případě setkání s lidmi, kterých je tu přehršel. Zvláštní, že na rozdíl od Yellowstonu jsme nepotkali snad téměř žádné Indy. Za to většina lidí jako by šla na vycházku z hotelu, medvědů se tu očividně nebáli, nikdo nezdravil a od pohledu šlo zkrátka o jiný typ cestovatelů/výletníků.
Největším překvapením, tedy když pominu suché toalety na kolejnicích s kolečka u druhé čajovny, bylo setkání s Čechy. Jestliže jsme během devíti dní neslyšeli Češtinu, tak kousek před zmiňovanou čajovnou nešlo nerozpoznat nám známá slova, zaradoval jsem se, s hlavou skloněnou jsem vyhrkl: "Ahoj, lidi!" A než jsem se stihl vzpamatovat, rozpoznal můj mozek známý hlas... Pohled se stočil na místo, odkud přišel... Matěj?!? To snad není možný a bylo (díky, Bratři Ebenové, za text). Můj bývalý kolega... Mám rád tyhle náhody, kdy se daleko v horách na ztracené pěšině, v cizí zemi, na vzdáleném kontinentu setkáte s někým známým. Příjemné setkání, které mi udělalo radost...
No o překvapení a zajímavé momenty tu nebyla nouze. Konec konců mohli byste se nadát i setkání s koňmi, protože jejich stezky často křižují ty pěší, nebo můžete z kopců obdivovat loďky na jezeře, které působí... nemám slov, ale je to moc pěkné. A nebo, co třeba horolezci na skále, kterou podemílá řeka vlévající se do Lake Louise?
Moraine Lake
V podvečer jsme dorazili na břeh dalšího úžasného ledovcového jezera, kde by šlo (soudě dle map) podniknout neméně zajímavých vycházek. Čas nám to však neumožňoval...
TownePlace Suites by Marriott, Red Deer
Na parkovišti pod Moraine Lake jsme se otočili na patě a přes Calgary vyrazili směrem na Red Deer, kde na nás čekal poslední hotel v Marriottu zdarma. Konečně! Takhle si představuji ubytování. O půl deváté večer nás na recepci vítala milá usměvavá Číňanka. Slušně oděná do líbivého stejnokroje si s námi popovídala, zdarma nám poskytla žetony do pračky a my tak záhy v nádherně čistém a příjemném prostředí regenerovali, zatímco se hromada našeho špinavého prádla proháněla pračkou a následně i sušičkou. Nádhera, takhle to má vypadat!
Komentáře
Okomentovat